Kvalita paliva se v roce 2008 zhoršila

Česká obchodní inspekce (ČOI) v září zjistila různé závady v bezmála osmi procentech kontrolovaných vzorků pohonných hmot. To byl vůbec nejvyšší podíl od začátku roku 2008. Zatímco v první polovině roku nevyhověla testům 5,2 procenta odebraných vzorků pohonných hmot, v srpnu to už byla 7,2 procenta a v září 7,9 procenta. „V září došlo ke zhoršení zjišťované jakosti. A to jak u automobilových benzínů, tak i u motorových naft," sdělil mluvčí ČOI Marek Ženkl. „Závěr roku celkovou kvalitu paliv už příliš nezvýší, takže by se za rok 2008 měla kvalita paliv zhoršit", dodal.

Mezi jednotlivými prodávanými automobilovými palivy jsou však velké rozdíly v kvalitě. Nejnižší chybovost z testovaných paliv za devět měsíců roku 2008 zjistila ČOI u nejpoužívanějšího benzínu Natural 95. Inspektoři závady zjistili pouze u 1,5 procenta odebraných vzorků. U jiných pohonných hmot je kvalita nižší. U LPG například dosahuje 4,5 procenta. S nejhorší kvalitou se lze setkat na stojanech s benzínem Special 91 a hlavně na stojanech s motorovou naftou. U těchto dvou pohonných hmot dosahuje chybovost shodně 9,3 procenta z celkového počtu odebraných vzorků.

Zveřejňovat prodejce nekvalitních hmot nebo ne?

Kvůli prodeji nekvalitních pohonných hmot ČOI v roce 2008 udělila rekordní milionovou pokutu síti čerpacích stanic, jejíž jméno ale inspekce nezveřejnila. K „odtajnění" jména pokutované společnosti vyzval inspektory odborník na přístup občanů k informacím Oldřich Kužílek a rovněž protikorupční organizace Růžový panter a Sdružení ochrany spotřebitelů.

Vedení ČOI tvrdí, že zveřejněním názvu sítě čerpacích stanic by porušilo zákon. „Pro to, že jména čerpacích stanic se závadnými vzorky nezveřejňujeme, máme důvody. Chybný vzorek se týká jedné konkrétní stanice a v jednom určitém čase," ospravedlňuje nezveřejňování názvu sítí Marek Ženkl. Ke zveřejnění názvu sítě by tak podle něho mohlo dojít poté, co už se problémy nevyskytují. ČOI by tak zveřejnila nepravdivou informaci.

Navíc by na zveřejnění doplatily ostatní pumpy dané sítě, které by však měly pohonné hmoty v pořádku. „V momentě, kdy my sdělíme název čerpací stanice, kde nevyhověla pohonná hmota, tak ta informace už není pravdivá. Kolikrát se nám už stalo, že na podnět motoristy naši inspektoři vyrazili, aby zkontrolovali na nějaké čerpací stanici vadné palivo. Když však na danou čerpací stanici inspektoři dorazili, nenašli na palivu žádnou závadu," odůvodňuje postoj ČOI Ženkl. Podle mnohých řidičů však inspekce chrání víc čerpací stanice, jež podvádějí, než daňové poplatníky, kteří její činnost platí.

Co skrývá pojem „vadné palivo"?

Problém s (ne)zveřejněním názvu čerpací stanice není jediný, který se s kontrolou kvality pohonných hmot pojí. V diskusi k prezentaci ke kvalitě pohonných hmot se na loňském PETROLsummitu například objevila také námitka zpochybňující výsledky či interpretaci měření, k nimž dospívá ČOI. Hodnocení kvality paliv je příliš přísné, namítá například odborník na paliva Vladimír Matějovský. „Každá sebemenší odchylka kteréhokoliv kontrolovaného parametru je považovaná za neshodu a vzorek kontroloři zahrnou do statistiky jako nevyhovující. Důležité přitom je, že zjišťované odchylky ve většině případů nemají prakticky žádný negativní vliv na provoz, výkon a životnost motoru ani na životní prostředí," vysvětluje svůj postoj Matějovský.

Nekvalitní vzorky pohonných hmot by proto podle Matějovského měli inspektoři ČOI blíže specifikovat podle jejich závažnosti. „Navrhuji rozdělit nekvalitní vzorky na vážné závady a malé závady. Teprve vážné závady by totiž mohly poškodit či jinak ublížit motoru, na rozdíl od malých závad," řekl Matějovský.

Většina odchylek u kvality pohonných hmot podle ČOI skutečně nemá zásadní vliv na motor automobilů. Zvláště u motorové nafty nemá absolutně nejčastější závada - bod vzplanutí - vliv na provoz motoru. Bod vzplanutí totiž souvisí s požární bezpečností, nikoliv s provozem automobilu.

Lepší než před třemi lety

Na PETROLsummitu padla kromě jiného také námitka, že inspekce kontroluje kvalitu paliv jen u veřejných čerpacích stanic. U neveřejných čerpacích stanic (např. pumpy zemědělců nebo dopravních společností) se přitom vytočí zhruba desetina pohonných hmot v Česku a motoristé tankující na těchto pumpách pak jezdí po veřejných komunikacích. Kvalitu paliv na těchto čerpačkách však státní inspekce nekontroluje, neboť jí to podle Ženkla neukládá legislativa.

Výsledky roku 2008 jsou však stále lepší než v roce 2005. Tenkrát ČOI při kontrolách zjistila, že čerpací stanice často prodávají nekvalitní pohonné hmoty včetně nafty ředěné topným olejem. Některé vzorky nafty tehdy podle odborníků obsahovaly až 30 procent levnějšího těžkého topného oleje a v benzínu byly zase objeveny technické benzíny. Stát tak přicházel o daňové výnosy.

Na základě zjištěné špatné kvality paliv ministerstvo průmyslu vypracovalo novelu zákona, která od září 2006 podmínky prodeje pohonných hmot zpřísnila. Je v ní například zakotvena povinnost evidence prodávaných paliv u čerpacích stanic, včetně jejich množství, jakosti a složení. Novela obsahuje povinnost registrace provozovaných čerpacích stanic, které musí splňovat požadavky vylučující závažná rizika pro zdraví a bezpečnost osob a pro životní prostředí. Za porušení zákona hrozí prodejcům pohonných hmot až pětimilionová pokuta.